Geologické poměry vrchu Mědník a okolí

 

Geologické poměry ložiska mědi, stříbra a železa

Mědník v Měděnci

David Dolejš, Helena Klápová, Kateřina Schlöglová, Luboš Vrtiška

Ústav petrologie a strukturní geologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Praha

 
Ložisko kovů Mědník, které bylo zdrojem mědi, stříbra a železa od středověku, se nachází v obci
Měděnec v Krušných horách. Tato lokalita patří geologicky do sasko-durynské oblasti (tzv.
saxothuringika). Sasko-durynská oblast je součástí variského horstva, kdy došlo ke vzniku Českého
masívu, tj. stavby České republiky před 350-300 milióny let. Krušné hory tvoří rozsáhlou
vyklenutou oblast (antiklinorium), která je na jihovýchodní (české) straně omezena výrazným
podkrušnohorským zlomem severovýchod-jihozápadního směru, zatímco na severozápadní (saské)
straně se oblast Krušných hor pozvolna svažuje do vnitrozemí. Dnešní plochý povrch ve vrcholové
části Krušných hor je pozůstatkem třetihorní paroviny, kdy v Čechách panovalo teplé a vlhké klima
a docházelo k intenzivnímu zvětrávání.
Střední část Krušných hor, kde leží ložisko Mědník, je tvořena přeměněnými
(metamorfovanými) horninami - pararulami, ortorulami, migmatity s polohami a čočkami eklogitů,
amfibolitů, krystalických vápenců (mramorů) a skarnů. Původní horniny představují prahorní
(proterozoické) a prvohorní (paleozoické) hlubokomořské sedimenty s vulkanity, zatímco jejich
přeměna (metamorfóza) proběhla při kadomském a variském vrásnění (orogenezi). Na geologickém
vývoji saxothuringika se tak podílely pravděpodobně dva stářím i intenzitou odlišné horotvorné
pochody – kadomský (570-530 mil. let) a variský (350-320 mil. let; Cháb a Suk, 1977).
Geologická pozice skarnů v oblasti Měděnec – Přísečnice
Skarny v okolí Měděnce se nacházejí v přísečnické sérii prahorního (proterozoického) stáří, která
vytváří kateřinohorskou klenbu. Jádro klenby je tvořeno ploše uloženým ortorulovým tělesem,
zvrásněným do výrazné vrásy mezi Kovářskou a Halží (viz geologická mapa). Skarnové čočky,
které tvoří tzv. měděnecký skarnový horizont (Lorenz a Hoth, 1968), se vyskytují v uzávěru této
vrásy. Skarnový horizont se dělí na tři podhorizonty: spodní, střední a svrchní. Ekonomicky
nejdůležitější je 2. subhorizont, v němž byla těžena ložiska magnetitových rud Měděnec-sever,
Přísečnice, Orpus, Václav, Mýtinka, Kovářská a Horní Halže. Naopak mineralizovaná skarnová
tělesa na Měděnci a Mědníku patří ke spodnímu subhorizontu (Lorenz a Hoth, 1968).
Ložisko Měděnec
V měděneckém skarnovém souvrství se vyskytuje magnetitové zrudnění a vzácněji rudní
mineralizace se sulfidy mědi, olova a zinku (Cu-Pb-Zn). Do r. 1994(?) se na ložisku Měděnec
dobývala magnetitová ruda k výrobě těžkých suspenzí pro praní uhlí a chalkopyritový koncentrát se
stříbrem. Hlubinným způsobem se dobývaly čočky magnetit-pyroxen-granátického skarnu, které
byly zejména na styku magnetitové rudy a nezrudněného skarnu obohaceny chalkopyritem.
Mocnost rudních čoček kolísala od několika metrů do desítek metrů. Největší mocnost zastižená
vrty byla 60 m. Průměrný obsah železa v magnetitové skarnové rudě byl 37-44 %.
Zvětráváním a erozí obnažená čočka skarnu, která tvoří morfologicky nápadný vrch Mědník
(910 m n.m.) nad Měděncem, byla zrudněna více sulfidy (chalkopyrit, pyrit, pyrhotin, sfalerit,
ojediněle galenit a kubanit). Měděné a stříbrné rudy byly předmětem těžby už od středověku. V r.
1520 byly uděleny Měděnci „výsady horní“, ale těžba byla zastavena r. 1804. J. Kratochvíl (1937)
uvádí na Měděném Pahorku (Kupferhűbel) 70 šachet a doly Mariahilf-, Johannes- a Joseph Zeche.
 

Typy skarnů na Měděnci

Všechny skarny měděneckého rudního revíru mají podle Šreina a Šreinové (2000) určité
společné rysy. Jejich minerální stavba (textura) je stejnoměrně zrnitá - granoblastická až
poikiloblastická, kdy hornina obsahuje drobnější uzavřeniny minerálů v jiném minerálu větší
velikosti. Průměrná velikost zrn se pohybuje v rozmezí 0,5 – 15,0 mm; výjimkou jsou hrubozrnné
srostlice granátu a amfibolu. Podle převažujících minerálů je možné rozlišit následující typy skarnů:
Granátický skarn je jemnozrnná až středně a všesměrně zrnitá hornina červenohnědé, hnědé,
vzácně žluté barvy. Obsahuje hojný granát (až 95 % objemu horniny), někdy dosahující velikosti 1
mm (obr. 2). Granát odpovídá směsi andraditu, grosuláru a almandinu. Z podružných minerálů jsou
přítomny zelený klinopyroxen (diopsid až hedenbergit), plagioklas, karbonát, křemen a magnetit.
Vzájemné prorůstání granátu a pyroxenu svědčí o tom, že tyto dva minerály krystalizovaly
současně.
Pyroxenický skarn je jemnozrnný až středně zrnitý, tmavě šedozelený až černý se
žlutozelenými skvrnami a polohami epidotu. Obsahuje 80-90 objemových % pyroxenu,
v podružném množství se vyskytují granát, epidot, amfibol, plagioklas, karbonát, křemen a často je
bohatý na magnetit (obr. 9 a 10). Tento typ skarnu nahrazuje granátický skarn a sám přechází
v tektonických zónách na amfibolický nebo epidotický skarn. Diopsidický pyroxen původního
granátického skarnu kompletně rekrystaluje na hedenbergit. U hornin, kde se klinopyroxen, granát,
příp. epidot vyskytují v podobném množství, mluvíme o granát-pyroxenických (obr. 7 a 8), resp.
epidot-pyroxenických skarnech.
Amfibolický skarn představuje černou středně až hrubě zrnitou horninu tvořenou téměř
výhradně černým amfibolem; v podružném množství může být přítomen i magnetit a epidot. Tento
typ skarnu vzniká v místech dřívějších mramorových poloh. Zvyšováním obsahu epidotu až na 50
% přechází tento horninový typ do epidot-amfibolických skarnů, které dále obsahují granát,
magnetit, kalcit a plagioklas. Posledně jmenovaný typ skarnu je spjat s mladším porušením zlomy,
které postihuje skarnová tělesa.

Vznik skarnů

 
V oblasti Měděnce se vyskytují dva typy skarnů – starší (prevariské), které byly pravděpodobně
součástí série sedimentů a vulkanitů, a mladší (variské), které vznikly během variského vrásnění
(orogeneze) působením horkých vodných (hydrotermálních) roztoků na starší, převážně
karbonátové horniny. Podle první hypotézy je magnetit považován za produkt regionální přeměny
železem bohatých minerálů, které se vyskytovaly ve vulkanosedimentární formaci (Lange, 1962).
Rovněž podle Kotkové (1991) je pozitivní anomálie (obohacení) europia ve skarnech v oblasti
Měděnec - Přísečnice (ve srovnání s okolními horninami) spíše typická pro mořské uloženiny a
bazické vulkanity, a nepodporuje vznik skarnů látkovým přínosem. Původní vulkanosedimentární
prostředí bohaté železem bylo pestré na horninové typy (karbonáty - vápence, jílové horniny,
bazické vulkanity) a z hlediska chemických podmínek pravděpodobně redukční.
Podle druhé hypotézy vznikly skarny látkovým přínosem do původních karbonátových hornin
prostřednictvím roztoků, které se uvolňovaly při tuhnutí žulového (granitového) magmatu. Tímto
způsobem vznikly např. skarny s cínovým zrudněním (Plavno, Zlatý Kopec) nebo se zinkovou a
wolframovou mineralizací, které se projevuje přítomností sulfidů, např. sfaleritu, dále fluoritu a
scheelitu (Horní Halže, Vykmanov). Podobný názor vyslovili pro mědenecké skarny dřívější
němečtí autoři, a v upravené podobě Zemánek (1959). Skarny měděneckého souvrství proto
pokládáme za zrudnění prahorního (proterozoického) stáří, které bylo ovlivněno působením
prevariských i variských granitů.
Při vzniku skarnových těles nejprve dochází ke krystalizaci silikátových minerálů a
magnetitu. Ve druhé etapě nastala částečná rekrystalizace okrajů skarnových těles při jejich
sblížení s ortorulami a serpentinity (hadci). Třetí fáze byla charakterizována srážením sulfidů
v některých skarnových tělesech. Krystalizace sulfidů závisela na místních chemických
podmínkách. V poslední, čtvrté etapě vznikl systému zlomů a puklin, které jsou vyplněny
sekundárními žilami karbonátů, a místy obsahují sulfidické zrudnění.
Geologický popis prohlídky
Vrchol Mědníku o nadmořské výšce 910 m představuje výraznou kupu, která se zvedá nad okolní
ploše zvlněný terén o 40 m. Mezi horninami v obci Měděnec vystupují ortoruly, pararuly až
migmatity s polohami přeměněných (metamorfovaných) vulkanitů s nízkým obsahem SiO2
(amfibolizované eklogity). Na pahorku Mědníku se vyskytují skarny (v nadloží, na vrcholu
pahorku) a přeměněné mořské sedimenty - svory s muskovitem a granátem (v podloží), v nichž jsou
polohy rul s muskovitem a biotitem, a eklogitů. Kontakt mezi skarnem a svorovými rulami je na
jižní straně (při ústí štoly Marie Pomocné) tektonický, tj. obě horninové masy jsou odděleny
zlomem, zatímco na severní a severozápadní straně vrchu je kontakt původní.
Tektonický kontakt svorových rul a skarnového tělesa - při ústí štoly ve východní stěně je
odkryt kontakt skarnového tělesa s podložními biotitickými svorovými rulami (obr. 1). Kontaktní
plocha zapadá strmě k severu a představuje zlomovou plochu, podle které bylo těleso skarnu (v
nadloží, dále ve štole) a okolní svorové ruly (v podloží, směrem k povrchu) sblíženy.
Zlomové plochy a pukliny s výplní zvětralého materiálu – ve stropě a západních stěnách
štoly se vyskytují rozevřené zlomové plochy a pukliny, které jsou vyplněny nezpevněným
materiálem. Horninová drť vzniká při pohybu na zlomu drcením okolních hornin a označuje se jako
tektonická výplň, příp. po zpevnění základní hmotou a získání soudržnosti jako tektonická brekcie.
Výplň některých zlomových ploch obsahuje materiál povrchových zvětralin, což dokládá, že zlomy
mají dosah až několik desítek metrů k nynějšímu nebo dřívějšímu zemského povrchu, a zároveň, že
k vyplňování došlo v nedávné geologické minulosti.
Mineralogie a petrografie skarnů – ve střední části štoly je možné ve vytěženém materiálu
pozorovat jednotlivé petrografické typy skarnů. Skarny se dělí na monominerální (tvořené téměř
výlučně jedním minerálem) a polyminerální (z více minerálů). Hlavními minerály skarnu na
Mědníku jsou granát (s převahou grosulárové a andraditové složky, tj. vápenato-hlinitý a vápenatoželezitý
granát), klinopyroxen, který se plynule mění od hořčíkem bohatého diopsidu po železnatý
hedenbergit, dále amfibol. Ve stěnách i volném materiálu se vyskytují granátické skarny,
pyroxenické a amfibolické skarny, v menším množství i granát-pyroxenické typy. Granátické
skarny jsou zpravidla masivní, tmavě červenohnědé, houževnaté nebo s nepravidelnou sítí puklin.
Naopak amfibolické skarny mají temnou zelenočernou barvu a středně zrnitou texturu. Partie
granát-pyroxenických a granát-amfibolických skarnů jsou složeny z obou minerálů v podobných
proporcích a jsou převážně jemnozrnné.
Rudní žíly a sekundární minerály – ve skarnovém tělese Mědníku se vyskytují dva typy
zrudnění – starší železné, které tvoří magnetit jako čočky a polohy ve skarnu, a měděné, resp.
stříbrné, které se váží na mladší pukliny v horninovém komplexu. Při průtoku horkých vodných
(hydrotermálních) roztoků došlo při jejich výstupu k povrchu a chladnutí ke srážení (krystalizaci)
minerálů, které obsahují ve větším a těžitelném množství měď a stříbro. Z rudních minerálů se zde
vyskytují chalkopyrit, pyrit, pyrhotin, sfalerit, ojediněle galenit a kubanit. Zrudnění na Mědníku je
neobvykle rozsáhlé a bylo předmětem intenzivní těžby mědi a síry. V blízkosti zemského povrchu
dochází ke zvětrávání a při průtoku povrchových a podzemních vod k rozkladu původních rudních
minerálů. Důsledkem je tvorba nových, druhotných minerálů, které jsou více stabilní za nízkých
teplot a oxidačních podmínek. Sekundárně vzniká malachit, azurit, a současně různé hmoty SiO2 –
chalcedon, příp. chryzokol, který obsahuje zvýšené množství mědi.
Poloha svorových rul – ve východní rozrážce se vyskytuje několik centimetrů mocná poloha
ve skarnech. Má téměř vodorovné uložení, a může představovat zbytek původních sedimentů mezi
dvěma částmi skarnového tělesa, nebo tektonicky (podél zlomů) vmístěný segment okolních hornin.
 

Slovníček hornin

eklogity – jsou masivní přeměněné (metamorfované) horniny tmavozelené až šedozelené barvy,
s všesměrnou či páskovanou stavbou. Hlavními minerály eklogitů jsou klinopyroxen o složení
omfacitu (směs NaAlSi2O6 a CaMgSi2O6) a granát s vysokým podílem pyropu; z dalších
nerostů bývá přítomen zoisit, světlá slída (fengit, paragonit), amfiboly, kyanit, rutil, příp.
křemen. Páskování eklogitů je způsobeno uspořádáním minerálů do poloh bohatších granátem
(červené pásky) a klinopyroxenem (zelené pásky). Eklogity vznikají přeměnou z bazických
vyvřelých hornin, např. bazaltů za vysokých teplot i tlaků (500-900 °C a 10-30 kbar, tj. 10-30
tisíc atm, v hloubce 30-90 km), a proto mohou obsahovat stopy po minerálech vznikajících za
velmi vysokých tlaků (tj. hloubek) – coesity nebo diamanty. Krušnohorské eklogity, např. na
lokalitách Měděnec, Meluzína, Mýtina, Křížová hora, Vykmanov, Kovářská, Domašín,
Rusová, Louchov, Klášterecká Jeseň aj., se svým objemovým množstvím a proměnlivostí řadí
k nejvýznamnějším eklogitům v Českém masívu. Vznikly krystalizací bazaltové taveniny a
pozdější přeměnou za teplot 650-700 ºC a tlaků až 25 kbar (Klápová et. al., 1998), což
znamená, že horniny byly zanořeny (subdukovány) do hloubek 70-80 km. Při erozi vrásového
pohoří a výzdvihu eklogitových těles směrem k povrchu nastala částečná přeměna původních
minerálů na amfibol, epidot, slídy a chlorit. Vysokotlaký pyroxen (omfacit) v těchto
eklogitech obsahuje 40-60 % jadeitové složky a granát má almandin-pyrop-grosulárové
složení v proporcích zhruba 2:1:1 (Klápová, 1990).
migmatity – jsou přeměněné (metamorfované) horniny s výraznou páskovanou stavbou, které
vznikly částečným natavením starších sedimentárních hornin za vysokých teplot (více než 700
°C). Světlé pásky (tzv. leukosom) jsou tvořeny taveninou granitového (žulového) složení,
zatímco tmavé pásky (restit či melanosom) obsahují biotit, muskovit a granát. Minerálním
složením jsou migmatity podobné pararulám.
mramory – jsou jemnozrnné masivní či páskované horniny bílé až světle šedé barvy, složené
z karbonátů, především kalcitu, popř. dolomitu. V malých množstvích obsahují tremolit,
diopsid, mastek a hořečnatý olivín - forsterit. Mramory vznikají regionální přeměnou
karbonátových sedimentů, které mohou obsahovat nízký podíl jílové příměsi nebo křemene,
což ovlivňuje jejich „čistotu“ a možnost praktického využití pro výrobu vápna a cementu.
Zbarvení mramorů je způsobeno malým množstvím oxidů a hydroxidů železa (červené
odstíny), grafitem (šedé až černé) či přítomností diopsidu nebo chloritu (zelené).
ortoruly – jsou středně až hrubě zrnité horniny světlých barev, které vznikly přeměnou
hrubozrnných vyvřelin granitového (žulového) složení. Významnými minerály jsou, stejně
jako u jejich sedimentárních ekvivalentů – pararul: křemen, draselný živec (ortoklas),
plagioklas a slídy (biotit, příp. muskovit). Dále mohou obsahovat v malém množství např.
granát, sillimanit či kyanit. Ruly vznikají za středních tlaků a teplot, tj. 600-700 oC a 5-15
kbar. Dvojslídná ortorula na ložisku Měděnec je světle okrová, žlutošedá až narůžovělá
hornina s výraznou břidličnatostí (foliací), a nápadnou lineární stavbou (plástevnatá až
stébelnatá textura), které vznikly při deformaci během regionální přeměny (obr. 3).
pararuly – jsou drobně až hrubě zrnité přeměněné (metamorfované) horniny bohaté tmavým
biotitem a s výraznou plošně paralelní stavbou, vznikající metamorfózou starších usazenin
(např. jílových a prachových břidlic, drob). Hlavními minerály jsou křemen, draselný živec
(ortoklas), plagioklas a biotit, podružně mohou obsahovat – muskovit, granát, cordierit,
amfibol, a fáze akcesorické - rutil, ilmenit, titanit a zirkon. Jednotlivé variety rul můžeme
rozlišovat podle povahy minerálů, např. dvojslídné ruly obsahují muskovit a biotit, dále
granátické, amfibolické apod. ruly, nebo podle stavby (okaté, stébelnaté). Metamorfní
podmínky vzniku pararul jsou střední až vysoké teploty a střední tlaky (500-700 °C a 6-15
kbar). Vápenatosilikátová rula popisovaná z kontaktu skarnových čoček na Měděnci
(Kotková, 1991) se vyznačuje zvýšeným obsahem vápníku a pravděpodobně vznikla
přeměnou slínitých sedimentů. Je složena z křemene, plagioklasu, pyroxenu, minerálů
epidotové skupiny včetně allanitu, amfibolu, hojného titanitu a rutilu. Horniny dále od
kontaktu se skarnem lze označit jako biotitické až biotit-muskovitické ruly s titanitem, rutilem
a turmalínem.
skarny – jsou zrnité, tmavě zbarvené (červenohnědé, tmavě zelené až černé) horniny s masivní
nebo páskovanou strukturou. Jedná se o vápenato-silikátové metamorfované horniny (bohaté
Ca, Al a Fe), které vznikly regionální přeměnou vulkanických a sedimentárních hornin
mořského původu, příp. produktů podmořských exhalací, nebo látkovým přínosem
prostřednictvím horkých roztoků (metasomatózou) z tuhnoucího granitového magmatu.
Typickými minerály skarnů jsou vápenatý granát (s převahou andraditové a grosulárové
složky), klinopyroxeny (hořečnatý diopsid až železnatý hedenbergit), amfiboly, magnetit,
příp. i epidot. Jednotlivé typy dělíme podle zastoupení hlavních minerálů (např. skarn
magnetitový, granátický, pyroxenický, amfibolický apod.).
svory – jsou přeměněné horniny šedavé barvy, často silně lesklé a s výraznou břidličnatostí
podmíněnou paralelním uspořádáním lupínků slíd. Svor je charakterizován podstatným
obsahem křemene a slídy (muskovit, biotit), podružně obsahuje také Na-bohatý plagioklas a
další typické minerály - granát, staurolit, kyanit, případně grafit. Svory vznikají regionální
přeměnou hlubokomořských sedimentů za středních teplot a tlaků (500-650 °C a 6-10 kbar).
Granátický svor („bílá břidlice“) na ložisku Měděnec je stříbřitě lesklá hornina s velkými zrny
(porfyroblasty) železnatého granátu o velikosti do 1 mm (obr. 4 až 6). Po ukončení těžby
magnetitové rudy byla tato hornina po krátké období těžena na separované frakce granát, slída
(muskovit) a křemen. Dalšími podružnými minerály horniny jsou kyanit, rutil, paragonit,
chloritoid, staurolit, turmalín, albit, biotit a chlorit.
Slovníček minerálů
achát, SiO2 – mikrokrystalická odrůda křemene, koncentricky jemně i hrubě vrstevnatá odrůda
chalcedonu. Vyskytuje se často v podobě geod.
amfibol – skupina amfibolů představuje tmavé minerály s podstatným obsahem Ca, Mg, Fe a Al.
Podle krystalové struktury se dělí na monoklinické a kosočtverečné. Mezi monoklinickými
amfiboly rozlišujeme hořečnato-železnaté, vápenaté, sodno-vápenaté a sodné typy. Běžné
vápenaté a sodno-vápenaté amfiboly jsou tmavě zelené až černé, se sloupcovitým tvarem a
výraznou štěpností. V oblasti Měděnce a Přísečnice se vyskytuje několik typů amfibolů (Šrein
a Šreinová 2000): vápenaté amfiboly - aktinolit, hornblend a edenit, které vznikají při
chladnutí po regionální metamorfóze a představují druhotné minerály ve skarnech, dále
železnatý cummingtonit v podobě zelených krystalů o velikosti až 1 mm v tenkých
horizontech mramorů, a vápenatý hořečnatý amfibol tremolit v některých amfibolických
skarnech.
arzenopyrit, FeAsS – je stříbřitě a šedě bílý, v podobě vtroušených zrn. V pyroxenickém skarnu
bývá omezen vlastními krystalovými tvary a vyskytuje se v bazální rudní mineralizaci
zastižené vrtem na lokalitě Orpus při kontaktu s mramory a svory (Šrein a Šreinová, 2000).
azurit, Cu3(CO3)2(OH)2 – modré povlaky sekundárního minerálu mědi, za přítomnosti vody se
mění na zelenavý malachit.
bismut, Bi – dobýván v žíle dědičnou štolou mezi Měděncem a Přísečnicí. Přírodní bismut byl
zjištěn v leštěném nábrusu z lokality Orpus v asociaci se sfaleritem a galenitem. Dvě zrna
hnědorůžového Bi mají max. velikost 0,004 mm (Šrein a Šreinová, 2000).
epidot – složitý vodnatý vápenatý Al-bohatý silikát s Fe3+, jedovatě žlutozelené barvy. Je běžným
minerálem alterovaných skarnů, zvláště v zónách se sulfidickou mineralizací. Jejich další
výskyt je vázán na epidotizaci granátických skarnů při retrográdní metamorfóze. Minerál tvoří
většinou izometrická zrna až 5 mm velká.
fluorit, CaF2 – světle fialové krychle na korodovaném zrnitém křemeni v rudních žilách ve svoru.
Ve skarnech je vzácný; je pravděpodobně spjat s mladší karbonátovou mineralizací (Kotková,
1991).
 
galenit, PbS – byl předmětem dobývání. Je hojným minerálem bazální rudní mineralizace společně
se sfaleritem. Agregáty galenitu obvykle sedí na krystalech křemene a v silicifikovaných
zónách hornin bohatých na fluorit. Velikost zrn se pohybuje mezi 0,03 – 5 mm (Šrein a
Šreinová , 2000).
granát – světle hnědočervený, vzácněji hnědý, výjimečně olivově zelený. Polohy bohaté na granát
se mění na chlorit, bývají prostoupeny žilkami aktinolitu a obsahují pecky magnetitu. Na
puklinách granátovce sedí druhotné krystaly často přeměněné na hematit - krevel. Granáty
jsou převládajícím minerálem skarnů v polohách, které neobsahují akumulace magnetitu.
Granáty z lokalit Měděnec, Orpus a Přísečnice mají poměrně homogenní chemismus. Jde o
grosular (CaAl) - andraditový(Ca, Fe3+) granát s obsahy 44 – 56 mol. % andraditu (Šrein a
Šreinová, 2000). Kotková (1991) popsala z lokality Orpus granáty s vysokou koncentrací
almandinové (FeAl) složky (20 % FeOtot) a z lokality Měděnec-sever spessartinový granát
(Mn).
hematit, Fe2O3 - lebníkovitý, celistvý, hnědočervený. Vzniká z magnetitu.
chalcedon, SiO2 – kryptokrystalická křemenná hmota vznikající z nízkoteplotních roztoků; tvoří
náteky, kůry či geody různých barev (od bílých, šedých či namodralých až po žluté a červené)
a rozmanitých textur.
chalkantit, CuSO4 · 2 H2O (skalice modrá) – sekundární minerál jasně modré či nazelenalé barvy,
vzniká z důlních vod.
chalkopyrit, CuFeS2 – žlutý, naběhlý, většinou kusový. Výskyt společně s magnetitem, pyritem,
sfaleritem v amfibolitu ve svoru. Zrnité agregáty zachovávají na zrnech dvojčatné lamelování.
Bývá zarostlý ve sfaleritu. Mění se na malachit a azurit; při reakci vzniká jehlicovitý
sádrovec. Důležitá ruda mědi, všudypřítomný minerál rozptýlený ve všech skarnových
tělesech střední části Krušných hor. Chalkopyrit se vyskytuje i v alterovaných zónách
skarnových čoček společně s epidotem, amfibolem a granátem grosulárového složení.
chlorit (skupina chloritu) – zelený vláknitý nebo šupinkovitý silikát, sekundárně vzniká na
okrajích granátu, výskyt s magnetitem. Na ložisku Měděnec popsán hořečnatý člen skupiny
chloritu – pennin.
chryzokol – hydratovaný silikát mědi, jasně olivově zelený až tmavě olivově zelený, zemitý nebo
struskovitý. Vyskytuje se např. v zrnité směsi s magnetitem, pyrhotinem, sfaleritem, granátem
a pyroxenem.
jaspis, SiO2 – zrnitá mikrokrystalická varieta křemene (chalcedonu) různých barev, spjatá s ložisky
železných rud. Často obsahuje vtroušeniny hematitu způsobující červenou barvu.
kalcit, CaCO3 – tvoří žíly o velikosti několika cm, výplně puklin a trhlin ve skarnech místy nesoucí
zrudnění magnetitu.
kobaltin, CoAsS – vzácný, kontaktně metamorfní vysokoteplotní minerál skarnů, tvoří idiomorfní
růžová zrnka 1,2 mm velká, uzavíraná v uralitizovaném pyroxenu a chloritizovaném granátu
v alterovaném skarnu (Šrein a Šreinová, 2000).
křemen, SiO2 – několik cm mocné žíly, na něž bylo vázáno zrudnění s olovem přítomném v
minerálech galenit nebo sfalerit. Místy se křemen nachází v podobě pseudomorfóz po fluoritu.
Křemen nemá štěpnost a je obvykle bělavý, našedlý, průhledný či zakalený příměsí jiných
minerálů (např. hematitem a limonitem do červena nebo rezava).
kubanit, CuFe2S3 – výskyt jako odmíšenina ve sfaleritu bohatém železem.
limonit, FeO(OH) · nH2O – amorfní minerál okrové barvy tvořený směsí oxidů a hydroxidů železa.
Běžně doprovází železné rudy, přítomen jako celistvé masy. Též výskyt jako modrošedé
hlízovité útvary s vmíšeninami celistvé odrůdy.
magnetit, Fe3O4 – hlavní ruda ložiska. Je černý, kusový a vtroušený. Často je prorostlý s jemným
amfibolem (aktinolitem), vyskytuje se společně s kalcitem, granátem. Mění se na hematit a
následně na mladší sulfidy. Magnetitová ruda se někdy střídá s rulou nebo tvoří 1 – 2 m
mocné polohy ve svoru. V amfibolitu se nachází ruda v podobě závalků. Rozptýlené a
masivní monominerální akumulace magnetitu se vyskytují zvláště v pyroxenických a
granátických skarnech; v amfibolických skarnech je ho méně.
malachit, Cu2(CO3)(OH)2 – tvoří na haldě světle měděnkově zelené povlaky a jen zřídka ledvinité
nebo drobně hroznovité agregáty; místy vzniká hydratací azuritu.
markazit, FeS2 – vyskytuje se v zrnité směsi se sfaleritem, malachitem a granátem.
melanterit, FeSO4 · 7 H2O (skalice zelená) – sekundární minerál vznikající z důlních vod.
pyrhotin, Fe1-XS – měděnkově červená až žlutá barva, kusový. Je vtroušen do pyritu a chalkopyritu.
Na lokalitě Mědník se nachází v zrnité směsi se sfaleritem, granátem a chryzokolem. Pyrhotin
je jedním z nejhojnějších sulfidů na Mědníku.
pyrit, FeS2 – žlutý, s náběhovými barvami, zřídka vytváří krychlové krystaly. Výskyt na trhlinách,
doprovázen limonitem. Je nejhojnějším sulfidem ve sterilních skarnech nejenom na Měděnci,
ale také na ložisku Měděnec-sever, Orpus, Přísečnice, Václav a Fischer (Šrein a Šreinová,
2000).
pyroxen, Ca(Mg,Fe)Si2O6 je nejběžnějším minerálem skarnů. Jedná se o světle zelený silikát
tvořící izometrická nebo slabě protažená zrna o velikosti až 1 mm. Pyroxen často podléhá
přeměně podél okrajů zrn a je nahrazován vláknitým amfibolem. Chemicky jde o
klinopyroxeny Fe-diopsidické a Mg-hedenbergitové řady. Diopsidický pyroxen převládá
v granátických skarnech; v pyroxenických skarnech je nahrazován hedenbergitem (Šrein a
Šreinová, 2000).
sádrovec, CaSO4 · 2 H2O – sekundární jehličky bělavé až nahnědlé barvy vznikající při přeměně
chalkopyritu na malachit a azurit.
sfalerit, ZnS – hnědý akcesorický minerál, na Mědníku (ložisko Měděnec-Přísečnice) výskyt ve
směsi s pyrhotinem a granátem nebo s markazitem, malachitem a granátem.
slída – v kalcitických a dolomitických mramorech v blízkosti Orpusu byla zjištěna hořečnatá
varieta slídy - flogopit (Šrein a Šreinová, 2000). Biotit (KFeMg slída) je běžný v almandinbiotitických
skarnech na ložiscích Václav a Kovářská.
stříbro, Ag – ryzí stříbro se nachází velmi vzácně podél hranice mezi krystalickým vápencem a
alterovaným skarnem. Bylo zjištěno ve vrtu na lokalitě Orpus (Šrein a Šreinová, 2000).
Vyskytuje se v asociaci s hnědým sfaleritem, chalkopyritem a galenitem.
titanit, CaTiSiO5 – je hojným minerálem ve strukturně deformovaných zónách skarnů i okolních
hornin. Krystaly jsou 0.01-1 mm velké, vzácně dosahují velikosti až 2 mm.

Seznam literatury

Bernard, J. H. – Pouba, Z. (eds., 1986): Rudní ložiska a metalogeneze československé části
Českého masívu. – Ústř. úst. geol., 320 s., Praha.
Cháb, J. – Suk, M. (1977): Regionální metamorfóza na území Čech a Moravy.- Knih. Ústř. Úst.
geol., 50. Praha.
Chrt, J., Neumann, J. (1968): Geologische Ergebnisse der Skarnerkundung bei Kovářská
(Schmiedeberg) und Přísečnice (Pressnitz) im Erzgebirge. – Ber. Dtsch. Gesell. geol. Wiss., B
Mineral Lagerstättenforsch., 13, 489-495. Berlin.
Klápová, H. (1990): Eclogites of the Bohemian Part of the Saxothuringicum.- Rozpravy
Československé akademie věd, 100, 5, 1-86. Academia Praha.
Klápová, H., Konopásek, J., Schulmann, K. (1998): Eclogites from the Czech part of the
Erzgebirge: multi-stage metamorphic and structural evolution.- Journal of the Geological
Society, London, 155, 567-583.
Kotková, J. (1991): Skarns of the central part of the Krušné hory Mts.-mineralogy, geochemistry
and their implications for the skarn origin.- Věst. Ústř. Úst. Geol., 66, 4, 215-232. Praha.
Lange, H. (1962): Genetische Probleme der Skarnlagerstätten im Erzgebirge.- Bergakademie, 14,
65-68. Freiberg.
Kratochvíl, J. (1937): Topografická mineralogie Čech, díl I.- Archiv pro přírodovědecký výzkum
Čech, díl XIX, č. 4, 992. Praha.
Němec, D. (1968): Genetische Deutung des gemeinsamen Vorkommens von Skarnen, Metabasiten
und Cummingtonit-Magnetit-Erzen in dem Měděnecer Revier im Erzgebirge.- Geologie, 17,
398-410. Berlin
Němec, D. (1996): A discussion of geochemistry of regionally metamorphosed skarns of the Krušné
hory Mountains, Czech Republic, and implications for their genesis.- Jour. Czech. Geol. Soc.,
41/1-2, 23-31. Praha.
Lorenz, W. – Hoth, K. (1968): Die geologische Stellung der erzgebirgischen Skarnlager.- Ber.
Dtsch. Gesell. geol. Wiss., R. B, 13, 497-503. Berlin.
Škvor, V. (1975): Geologie české části Krušných hor a Smrčin.- Knih. Ústř. Úst. geol., 48. Praha.
Šrein, V. – Šreinová, B. (2000): Mineralogy of the skarns of the Bohemian part of the Western and
Central Krušné hory Mountains.- Acta Montana, IRSM AS CR, Series A, 17 (119), 67-108.
Zemánek, V. (1959): Skarny v širokém okolí Přísečnice a Měděnce.- Sbor. Ústř. Úst. geol., Geol.,
24, 241-312. Praha.
Geologická mapa oblasti
Geologická mapa skarnové oblasti v okolí Měděnce (V. Sattran in J. Chrt – J. Neumann, 1968).
Vysvětlivky symbolů: 1 – hrubozrnné ortoruly; 2 – drobnozrnné ortoruly a migmatity; 3 –
granátický svor; 4 – dvojslídná rula; 5 – svory až pararuly; 6 – amfibolizované eklogity a
amfibolity; 7 – mramory; 8 – skarny; 9 – magnetitová ložiska; 10 – neovulkanity.
 
 

Tento text setavili moji kamarádi a je použit s jejich svolením

Kontakt

štola Země zaslíbená Mědník Měděnec

historicke.doly@seznam.cz

OS Historické doly Mědník Měděnec
Nádražní 266
Měděnec 43184

739040671

Vyhledávání

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode